Často kladené otázky

CPS - školení - logo

Často kladené otázky

1. Obecné dotazy a legislativa

Jaký je základní rozdíl mezi povinnostmi výrobce a provozovatele stroje?

Výrobce je zodpovědný za uvedení bezpečného stroje na trh EU nebo do provozu pro vlastní potřebu, zatímco provozovatel je zodpovědný za udržování bezpečného stavu stroje po celou dobu jeho životnosti.

Výrobce (nebo jeho zplnomocněný zástupce) musí zajistit, aby stroj při uvedení na trh splňoval všechny relevantní legislativní požadavky, provést posouzení shody, vypracovat technickou dokumentaci, vydat ES/EU Prohlášení o shodě a opatřit stroj značkou CE.

Povinnosti provozovatele naopak definuje především Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., které ukládá povinnost provádět pravidelné kontroly, udržovat dokumentaci a zajistit, aby stroj zůstal bezpečný i během provozu, údržby a oprav

Klíčovými předpisy jsou Nařízení vlády č. 176/2008 Sb. pro nové stroje a Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. pro provozované stroje.

  • Pro nové stroje (výrobce): Nařízení vlády č. 176/2008 Sb. , které je českou implementací evropské směrnice o strojních zařízeních 2006/42/ES.  Toto nařízení stanovuje technické požadavky na výrobky při jejich uvádění na trh. Toto nařízení vlády je zrušeno ke dni 20.1.2027 a nahrazeno Nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) 2023/1230 
  • Pro provozované stroje (provozovatel): Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. , které stanovuje bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Při nedodržení bezpečnostních norem a legislativy hrozí především riziko vážných či fatálních pracovních úrazů a také vysoké finanční postihy a také je možné krácení pojistného plnění.

Kontrolní orgány, jako je Česká obchodní inspekce (ČOI) a Státní úřad inspekce práce (SÚIP), mohou udělit pokutu až do výše 50 000 000 Kč. V případě pojistné události může pojišťovna krátit nebo zcela odmítnout plnění z důvodu porušení zákonných povinností. Nejzávažnějším důsledkem je však ohrožení zdraví a života zaměstnanců.

 Harmonizovaná norma je technická specifikace, jejíž použití sice není povinné, ale její aplikace vytváří tzv. předpoklad shody se základními požadavky směrnice.

Pokud výrobce při konstrukci stroje aplikuje příslušné harmonizované normy, má se za to, že splnil základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti dané směrnice (např. 2006/42/ES). Pokud se výrobce rozhodne normy nepoužít, musí ve své technické dokumentaci prokázat, jakým jiným způsobem zajistil splnění legislativních požadavků.

Harmonizovaná evropská norma (EN)
je zveřejněna v Úředním věstníku EU. a  poskytuje „presumpci shody“ – pokud je výrobce uplatní, považuje se to za splnění základních požadavků směrnice 2006/42/EC pro účely posouzení shody.
Seznam harmonizovaných norem naleznete např. zde

Neharmonizovaná technická norma 
Není zveřejněna v Úředním věstníku EU jako harmonizovaná pro směrnici 2006/42/EC a neposkytuje „presumpci shody“ – výrobce musí jiným způsobem prokázat, jak splnil bezpečnostní požadavky této směrnice.
Seznam všech českých technických norem naleznete zde 

Posouzení shody a CE certifikace

Co je označení CE a proč je nutné?

Je to nezbytná podmínka pro uvedení strojních zařízení na jednotný evropský trh. Umístěním značky CE na výrobek výrobce přebírá plnou odpovědnost za jeho shodu s platnými předpisy. Tento proces zjednodušuje ověření, že byla posouzena shoda a umožňuje volný pohyb zboží v rámci Evropského hospodářského prostoru

Za vypracování a podepsání ES/EU Prohlášení o shodě dle směrnice 2006/42/EC  je  zodpovědný výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem v EU nebo .

Tímto dokumentem výrobce (nebo jiná osoba) formálně deklaruje, že strojní zařízení je ve shodě s příslušnými směrnicemi a nařízeními. Prohlášení o shodě musí být přiloženo ke každému výrobku a uchováváno v technické dokumentaci po dobu 10 let.

Pokud nelze určit osobu, která strojní zařízení nebo neúplné strojní zařízení za účelem uvedení na trh vyrobila nebo navrhla a opatřila vlastním jménem nebo značkou, ustanovení tohoto nařízení, týkající se výrobce, se vztahují na osobu, která strojní zařízení nebo neúplné strojní zařízení uvádí na trh nebo do provozu (§4 odst (6) NV 176/2008 Sb. )

Proces posouzení shody dle směrnice 2006/42/EC (NV 176/2008 Sb.) je systematický postup, který zahrnuje ověření základních požadavků směrnice, analýzu rizik, aplikaci norem, tvorbu technické dokumentace a vydání prohlášení o shodě.

Klíčové kroky jsou:

  1. Identifikace všech platných směrnic, nařízení a harmonizovaných norem pro daný stroj.
  2. Provedení komplexní analýzy rizik.
  3. Návrh a implementace ochranných opatření k minimalizaci nebo úplnému odstranění identifikovaných rizik.
  4. Sestavení technické dokumentace (podle oddílu A přílohy č. 7 NV 176/2008 Sb.)  , včetně návodu k použití a výsledků zkoušek.
  5. Obsah návodu k použití upravuje Příloha 1 bod 1.7.4 k NV 176/2008 Sb. 
  6. Vypracování a podepsání ES/EU Prohlášení o shodě dle Přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 176/2008 Sb.
  7. Umístění označení CE na výrobek.

 Zapojení notifikované osoby je povinné pouze pro specifické kategorie strojních zařízení s vysokou mírou rizika, které jsou uvedeny v příloze IV směrnice 2006/42/ES (taktéž Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 176/2008 Sb.).

Pro většinu strojních zařízení může výrobce provést posouzení shody sám v rámci tzv. interního řízení výroby.  Pokud však stroj spadá do seznamu v příloze IV (např. lisy, pily na dřevo) a není vyroben plně v souladu s harmonizovanými normami, je nutná účast notifikované osoby, která provede „ES přezkoušení typu“ nebo jiný předepsaný postup.
Seznam notifikovaných osob

Dovozce, který uvádí na trh EU nový i použitý stroj ze třetí země (zakoupený mimo Evropský hospodářský prostor), přebírá plnou odpovědnost výrobce a musí zajistit, že celý proces posouzení shody byl řádně proveden.

Dovozce se musí ujistit, že výrobce provedl všechny nezbytné kroky, že je k dispozici technická dokumentace (viz technická dokumentace podle přílohy VII oddílu A směrnice 2006/42/EC) , stroj je opatřen značením CE a je k němu přiloženo ES Prohlášení o shodě. Pokud tomu tak není, dovozce nesmí stroj uvést na trh, dokud není shoda zajištěna. V praxi to často znamená, že dovozce musí celý proces certifikace zajistit sám, což může být nákladné.

Rozdíl je v podstatě jenom v názvu.
Účel a obsah zůstávají totožné: podepsané prohlášení výrobce, že výrobek splňuje všechny relevantní požadavky EU a může nést označení CE.

  • ES (EC) prohlášení o shodě
    Název používaný ve starších „new-approach“ směrnicích přijatých před rokem 2014 (např. směrnice 2006/42/EC pro stroje).
    Označení „ES“ odkazuje na tehdejší „Evropské společenství“.

  • EU prohlášení o shodě
    Název používaný v nových nebo přepracovaných směrnicích a nařízeních sladěných s rozhodnutím 768/2008/EC (např. LVD 2014/35/EU, RED 2014/53/EU apod.).

Analýza a hodnocení rizik

Co je to posouzení rizik a proč je při posouzení shody stroje povinné?

Analýza rizik je systematický proces identifikace nebezpečí a odhadu rizik spojených se strojním zařízením, jehož cílem je zajistit bezpečnost stroje.

Je to základní a povinný krok v procesu posouzení shody (CE certifikace). Povinnost provést analýzu rizik je přímo stanovena směrnicí o strojních zařízeních (2006/42/ES), která je v ČR implementována nařízením vlády č. 176/2008 Sb.(viz Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 176/2008 Sb )
Bez provedeného posouzení rizik nelze vydat ES Prohlášení o shodě. 
Při uvedení stroje na trh nebo do provozu bez provedené analýzy rizik hrozí postih orgánem dozoru a to pokuta až do výše 50 mil Kč a také zákaz provozování stroje.

 Analýza rizik je součástí širšího procesu posouzení rizik. Analýza rizika identifikuje nebezpečí a odhaduje rizika, zatímco hodnocení rizik rozhoduje, zda je dosažená úroveň bezpečnosti přijatelná.

Proces posouzení rizik se skládá ze tří kroků:

  1. Analýza rizika: Zahrnuje určení mezí stroje, identifikaci všech nebezpečí a odhad souvisejících rizik.
  2. Hodnocení rizika: Na základě analýzy se posoudí, zda bylo dosaženo cílů snížení rizika, nebo zda jsou nutná další ochranná opatření.
  3. Snižování rizika: Pokud je to nutné, aplikují se další ochranná opatření.

Základní a klíčovou normou pro posouzení rizik je ČSN EN ISO 12100:2011.

Tato norma typu A specifikuje základní terminologii, zásady a metodiku pro dosažení bezpečnosti při konstrukci strojních zařízení. Pro specifické aspekty se dále používají normy typu B (např. ČSN EN ISO 13857 pro bezpečné vzdálenosti k nebezpečným místům) a normy typu C, které se vztahují na konkrétní skupiny strojů (např. lisy, roboty)

Výstupem je komplexní dokumentace, která popisuje celý proces, identifikovaná rizika, přijatá ochranná opatření a zbytková rizika.

Dokumentace o posouzení rizika typicky obsahuje:

  • Popis stroje a určení jeho mezí (prostorových, časových, uživatelských atd.).
  • Seznam všech identifikovaných nebezpečí ve všech fázích životního cyklu stroje (instalace, používání, servis, likvidace apod.) a pro všechny činnosti (obsluha, údržba, čištění apod.).
  • Odhad a zhodnocení rizik pro každé identifikované nebezpečí.
  • Popis navržených a realizovaných ochranných opatření.
  • Vyhodnocení zbytkových rizik, o kterých musí být informována obsluha v návodu k použití.

Nevypracování posouzení rizik znamená nesplnění základního zákonného požadavku, což neumožňuje legální uvedení stroje na trh a vystavuje vás riziku vysokých pokut a odpovědnosti za případné úrazy a škody.

Bez posouzení rizik nelze vydat platné ES Prohlášení o shodě, a stroj tak nesmí být opatřen označením CE. Výrobce takového stroje se vystavuje riziku pokuty od orgánů dozoru až do výše 50 milionů Kč, nezná skutečná rizika zařízení a v případě úrazu nebo škody způsobené tímto strojem může čelit trestněprávním důsledkům a krácení pojistného plnění.

Bezpečnost provozovaných strojů (NV 378/2001 Sb.)

Co požaduje nařízení vlády č. 378/2001 Sb.?

Toto nařízení stanovuje minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí ze strany provozovatele (zaměstnavatele). 

Cílem je zajistit, aby provozované stroje odpovídali minimálním požadavkům na bezpečnost,  byly po celou dobu provozu udržovány v bezpečném stavu a aby byla minimalizována rizika pro obsluhu a další osoby. Nařízení se vztahuje na všechny provozované stroje bez ohledu na datum jejich výroby.

Kontrola bezpečnosti strojů provozovaných v ČR  musí být provedena minimálně jednou za 12 měsíců. 

Tato lhůta je stanovena v §4 odst. (2) NV 378/2001 Sb. v pl. znění. Cílem pravidelné kontroly je včasné odhalení technických nedostatků a provozních rizik, která mohla vzniknout opotřebením, úpravami nebo nesprávnou údržbou. Provozovatel se tak chrání před provozováním nebezpečných strojů a snižuje riziko pracovních úrazů.
Chybějící kontrola strojů dle tohoto nařízení vlády může vést k postihu ze strany orgánů dozoru a případnému krácení pojistného plnění.

Výstupem je protokol o provedené kontrole pro každý stroj, který obsahuje detailní informace o jeho stavu a seznam případných zjištěných nedostatků. 

Protokol typicky zahrnuje posouzení technického stavu stroje, kontrolu funkčnosti bezpečnostních prvků, stavu technické dokumentace a platnosti souvisejících revizí vyhrazených technických zařízení (viz Zákon č. 250/2021 Sb.) . V závěru zprávy je přehledný seznam technických nedostatků, často doplněný o fotografie, a doporučení pro jejich odstranění.

Forma a obsah protokolu nejsou dané. Obsah protokolu si každý provozovatel může stanovit sám.  

 Chybějící nebo nevyhovující průvodní dokumentace výrobce lze nahradit vypracováním Místního provozního bezpečnostního předpisu (MPBP). 

MPBP je dokument, který stanovuje pracovní a technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zaměstnanců a materiálu v prostorech zaměstnavatele. Musí obsahovat veškeré nezbytné informace pro bezpečný provoz, údržbu a čištění daného stroje, čímž nahrazuje chybějící návod od výrobce.
Forma MPBP není pevně dána.

Průvodní dokumentaci stroje vypracuje výrobce a přiloží ji ke stroji. Provozní dokumentaci vypracuje provozovatel.

  • Průvodní dokumentace výrobce: soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení (viz §2 písm (e) NV 378/2001 Sb.)
  • Provozní dokumentace: soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel (viz §2 písm (f) NV 378/2001 Sb. )

Provozovatel nemusí provádět revizi vyhrazeného technického zařízení (VTZ) dle NV 190/2022 Sb., ale má povinnost provádět ověření elektrické bezpečnosti stroje. 

Provozovatel musí ve svém interním předpisu (např. v plánu údržby) stanovit, jak často, kdo a v jakém rozsahu bude ověření elektrické bezpečnosti provádět. Toto ověření se typicky provádí v souladu s požadavky normy ČSN EN 60204-1 ed. 3, kapitola 18.

Systémy Lockout/Tagout (LOTO)

Co je to Lockout/Tagout (LOTO) a k čemu slouží?

Lockout/Tagout (LOTO) je bezpečnostní procedura, která zajišťuje, že nebezpečné energie stroje jsou řádně odpojeny a jejich dodávku nelze obnovit před dokončením údržby, čištění nebo opravy. 

Správně nastavený systém zabezpečí fyzické uzamčení (Lockout) každého zdroje nebezpečné energie ve vypnuté poloze zámkem a zajistí viditelné označení (Tagout) zařízení visačkou, která informuje ostatní, že na stroji probíhají práce. Hlavním účelem je ochrana pracovníků před nebezpečným uvolněním energie a nechtěným spuštěním stroje nebo nebezpečného pohybu, což může zabránit vážným nebo dokonce smrtelným úrazům.

Zavedení systému LOTO není v ČR zatím jednoznačně legislativně vyžadováno, ale její principy ano. 

Zavedení systému LOTO pomáhá zaměstnavatelům splnit obecné povinnosti stanovené Zákoníkem práce a Nařízením vlády č. 378/2001 Sb. v oblasti prevence rizik a zajištění bezpečnosti při práci. Směrnice Rady 89/655/EHS rovněž stanovuje minimální požadavky na bezpečné používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci, které LOTO pomáhá naplnit.

Správná procedura LOTO zahrnuje přípravu, informování, vypnutí, izolaci energií, uzamčení, zajištění a ověření správného odpojení.

Detailní postup obvykle zahrnuje následující kroky:

  1. Příprava: Identifikace všech zdrojů energie (elektrické, mechanické, hydraulické, pneumatické atd.).
  2. Oznámení: Informování všech dotčených pracovníků o plánovaném odstavení stroje.
  3. Vypnutí: Vypnutí stroje standardním postupem.
  4. Izolace: Fyzické odpojení stroje od všech zdrojů energie.
  5. Uzamčení a označení (LOTO): Aplikace zámků a visaček na izolační body. Často každý pracovník používá svůj vlastní zámek, ale jsou i jiné způsoby používání zámků a klíčování.
  6. Uvolnění uložené energie: Odstranění jakékoli zbytkové energie (např. tlak v potrubí, nabité kondenzátory).
  7. Ověření: Pokus o spuštění stroje pro ověření, že je skutečně bezpečně odpojen, odečtení stavu na měřidle (např. hlavní manometr) nebo provedení měření (např zkoušečkou na hlavním vypínači).

LOTOTO (Lockout-Tagout-Tryout) přidává k standardní proceduře LOTO explicitní krok „Tryout“, tedy pokus o spuštění, jako povinnou součást ověření.

Zatímco ověření je součástí každé správné LOTO procedury, systém LOTOTO tento krok formalizuje a zdůrazňuje jeho důležitost. Cílem je posílit bezpečnost a eliminovat lidské chyby tím, že se pracovníci aktivně přesvědčí, že všechny nebezpečné energie byly skutečně odstraněny před zahájením práce.

Základní vybavení zahrnuje speciální bezpečnostní zámky, visačky, uzamykatelné petlice a specifické uzávěry pro různé zdroje energie.

Konkrétní vybavení zahrnuje např.:

  • Bezpečnostní LOTO visací zámky (Lockout): Často barevně odlišené, s unikátními klíči pro každého pracovníka. Rozdíl mezi obyčejným visacím zámkem a LOTO zámkem je v jejich konstrukci a opakovatelnosti klíčů.
  • Visačky (Tagout): Odolné štítky s informacemi o prováděné práci, jménem pracovníka a datem.
  • Uzamykací prvky: Mechanické uzávěry pro jističe, ventily, spínače atd.
  • Skupinové uzamykací boxy a petlice: Umožňují práci více lidí na jednom stroji.
  • LOTO stanice: Skříně a panely pro skladování a správu LOTO prvků.

Funkční bezpečnost a SISTEMA report

Co je to funkční bezpečnost strojních zařízení?

Funkční bezpečnost je ta část celkové bezpečnosti stroje, která závisí na správné funkci bezpečnostních částí řídicího systému a která snižuje riziko na přijatelnou úroveň. 

Jedná se o aktivní bezpečnostní funkce, které reagují na vstupní signály (např. stisknutí nouzového tlačítka, přerušení světelné závory) a uvádějí stroj do bezpečného stavu (např. zastavení nebezpečného pohybu). Cílem je zajistit, aby tyto bezpečnostní funkce fungovaly spolehlivě i v případě poruchy.

SISTEMA report je standardizovaný dokument vytvořený pomocí softwaru SISTEMA, který prokazuje a dokumentuje dosaženou úroveň spolehlivosti bezpečnostních částí řídicího systému.

Jeho zpracování je často objednatelem vyžadováno jako součást posouzení rizik a technické dokumentace pro prokázání shody s normou ČSN EN ISO 13849-1. Tento report je nezbytný pro kvantifikaci a ověření, že bezpečnostní funkce stroje dosahují požadované úrovně vlastností (Performance Level – PL).

PL (Performance Level) a SIL (Safety Integrity Level) jsou klasifikační úrovně, které definují schopnost bezpečnostní funkce vykonat svůj úkol za předvídatelných podmínek. 

  • PL (Performance Level): Definován v normě ČSN EN ISO 13849-1, používá se pět úrovní (PLa, PLb, PLc, PLd, PLe), kde PLe je nejvyšší úroveň bezpečnosti. Úroveň PL se stanovuje na základě posouzení rizik a závisí na faktorech jako je závažnost zranění, četnost vystavení nebezpečí a možnost vyhnout se nebezpečí. Matice pro výpočet je uvedena v normě.
  • SIL (Safety Integrity Level): Definován v normě ČSN EN IEC 62061 ed. 2, používá se pro složitější systémy.

Obě metriky slouží ke stejnému účelu – kvantifikovat spolehlivost bezpečnostních funkcí.

Odlišnosti:

  • EN ISO 13849-1:  posuzuje širší spektrum rizik, protože se vztahuje na bezpečnostní části řídicích systémů všech technologií (elektrická, hydraulická, pneumatická, mechanická) a hodnotí jejich architekturu, diagnostiku a spolehlivost komponent.
  • EN IEC 62061 ed. 2:  hodnotí pouze rizika, jejichž redukci zajišťují elektrické/elektronické programovatelné bezpečnostní řídicí systémy stroje; zkoumá tedy E/E/PE prvky (senzory, logiku, akční členy) z hlediska systematické i náhodné integrity.

 Klíčovými normami jsou ČSN EN ISO 13849-1, ČSN EN IEC 62061 ed. 2 a ČSN EN 60204-1 ed. 3

  • ČSN EN ISO 13849-1: Zabývá se bezpečnostními částmi ovládacích systémů a definuje metodiku pro stanovení úrovně vlastností – Performance level (PL).
  • ČSN EN IEC 62061 ed. 2: Poskytuje požadavky na návrh, integraci a validaci bezpečnostních řídicích systémů souvisejících s bezpečností (SRECS) definuje metodiku pro stanovení Safety Integrity Level (SIL).
  • ČSN EN 60204-1 ed. 3: Norma pro elektrická zařízení strojů, která obsahuje důležité požadavky na realizaci bezpečnostních obvodů.

Jsou to komponenty nebo subsystémy, jejichž porucha může vést ke zvýšení rizika. Patří sem například bezpečnostní relé, světelné závory, nouzové stop tlačítka nebo bezpečnostní PLC. 

Tyto prvky jsou navrženy tak, aby spolehlivě vykonávaly bezpečnostní funkce. Příkladem může být bezpečnostní spínač s blokováním na ochranném krytu, který zajistí zastavení stroje při otevření krytu, nebo bezpečnostní optická závora, která zastaví nebezpečný pohyb, pokud do něj vstoupí osoba.